Ahoj Manao cestovatelko

Pokud čteš tyhle řádky, tak to pro mě znamená, že tě cestování s dalšími ženami zaujalo. To je dobrá zpráva!

Proč a kdy vůbec jsem začala cestovat? Moje vzpomínka na čerstvé toulavé boty je poměrně letitá. Bylo mi šestnáct a vyrazila jsem poprvé sama, bez rodičů, do dalekého Rumunska. S sebou jsem samozřejmě měla dohlížející profesorku a kamarádky, aby ses nelekla. Dneska už nic tak světoborného, zdá se mi. Co to pro mě tehdy znamenalo? Ochutnávku dosud nepoznané svobody – svobody pohybu, myšlenek, testování hranic mých i těch druhých a naplnění zvědavých představ o světě tam venku.

Uvědomuju si, že se to u mě dodnes nezměnilo. A jsem za to velmi vděčná. Mám pořád tu zvědavost, která mě posouvá dál. Nestačí mi zhlédnutá videa na YouTube nebo když mi o svých zážitcích někdo vypráví. Raději si tu ruku sama ponořím do ledové vody stékající z ledovců a užiju si ten až dětinský pocit radosti. Ráda se nechávám obohacovat inspiracemi chutí vzdálených i blízkých zemí. Těžko odolám vůni jídla, která neznám a lahodí mému nosu. Moje čichová a chuťová databanka je tak bohatá! Jakmile vytáhnu paty z domova, moje myšlenky se rázem vydají jinými směry. Lidi, které potkávám, vnímám pozorněji, než je tomu ve shonu běžného života. Stále se učím nehodnotit je ani neposuzovat, protože jsou tím důležitým kořením a obohacením cest.

Miluju cestování a ráda se setkávám s novými lidmi. To, že díky druhým si uvědomujeme samu sebe, a to, co opravdu chceme ve svém životě dosáhnout, podle mě není jen fráze. A to jsou ty hlavní dva impulzy, proč vzniklo cestování Manao, které spojuje ženy.

Na cestách jsem to opravdu já – bez tíhy každodennosti, s otevřenou myslí a srdcem ke všem novým impulzům. Je mi jedno, jestli se jedná o víkend v Česku s několika dalšími ženami na tanečním kurzu, nebo Svatojakubská poutnická cesta s batohy na zádech a odevzdáním se proudu, nebo snad exotická Jamajka, když mám chuť do sebe víc investovat a poznat jinou kulturu. To hlavní je všudypřítomné. Mám se ráda. Mám ráda život. Mám ráda lidi a uvědomuju si, jak moc se vzájemně obohacujeme. S pokorou, respektem a tolerancí k odlišnostem druhých, a to nejen na cestách.

Vnímám sílu ženského „pokecání“, odlehčení na duši, když si s něčím nevím rady, a taky nespoutanou radost z blbnutí, což mi připomene dobu, kdy jsem byla malá holka. To všechno můžu a dovoluju si to. Všechny máme to jedno, co nás navždy spojuje – jsme ŽENY.

Jana Franková

Diskuze k článku

Chceš přispět do diskuze? Stačí se přihlásit.
Načíst starší příspěvky

Související pobyt

Začátek

Út 04.12

Konec

So 15.12

34 270,00 Kč

Zaujal tě tento článek?

Dej o něm vědět svým kamarádkám na Facebooku!